Island za 12 dní – Mimozemská země bez života?

Za 12 dní jsme stihli objet celý ostrov navštívit geotermální lázně, gejzíry, ledovce a ledovcové jezero, duhové hory. Viděli jsme polární záři, projeli několik desítek brodů a udělali pár mnohahodinových výprav po zdejších parcích. A došlo i na poškození auta nebo žaludeční problémy:). Čtěte dál a dozvíte se víc…

Tento 12denní report je psán na cestě letadlem zpět do Berlína, ze kterého jsme se 8. 9. 2015 s kamarádem Michalem (společník ve firmě provozující PestrýJídelniček.cz, uděláte mi velkou radost když pro nás zahlasujete v soutěži Křištálová lupa do které se nám podařilo nominovat) odlétali na Keflavík – jediného mezinárodního letiště na Islandu. Důvod byl jednoduchý, velmi levné letenky, na které nás upozornil kamarád Petr Novák. Celkově nás zpáteční letenka vyšla do 4000 Kč.

O Islandu jsem si před odletem zjišťoval informace právě od Petra „travelhacking“ Nováka, který jej navštívil o měsíc dříve a u Jirky Krejčíka (blog o islandu), který na něm strávil pár týdnů také. Podle informací a pročtení několika blogů a cestopisů jsem vytvořil velmi hrubý iterinář, ve kterém jsme měli objet celý ostrov proti směru hodinových ručiček (nakonec se tak opravdu stalo). Na půjčení nám všichni doporučovali P2P půjčovnu carrenter.is, ale je to velmi nespolehlivá varianta půjčení auta – tedy aspoň v našem případě. Napsal jsem cca 6 lidem, kteří měli uvedené auto (půjčovali jsme terénní čtyřkolku, takovou, ve které by bylo možné i přespat) v daném termínu volné. V podstatě nám odepsal pouze 1 člověk, který dále nekomunikoval. Zkoušeli jsme tedy auto přímo booknout, ale všech 5 rezervací nám bylo zrušeno. Docela nasrán jsem šáhl po jistotě půjčovny přes RentalCars.com, kde jsme vybrali Suzuki Grand Vitara manual za cenu 30 845 Kč na 12 dní. Několik dní před odletem jsem ještě dokupoval potřebnou výbavu – hlavně teplejší spacák (bláhově jsem si myslel, že budeme spát ve spacáku nebo v autě) a teplé trekingové oblečení a boty (vše v akci v Lidlu za pár stováků :-D). Michal mě ještě trošku vystrašil, když mi před odletem zaslal video z Islandu:

1. den

Cesta do Berlína probíhala v pohodě. Michal zajistil parkování nedaleko letiště s tím, že nás člověk z půjčovny na letiště odvezl (v ceně parkovného). Let trval kolem 3,5 hodin, časový posun na Islandu je -2 hodiny oproti českému času. Po příletu a odbavení Island nepřekvapil a přivítal nás ve svém obvyklém deštivém a pochmurném počasí s velmi silným větrem. BTW Island je stát s největším množstvím sebevražd v přepočtu na obyvatele (a to má pouze 330 000 obyvatel). Nedivím se.

Naše půjčovna se jmenovala Greenmotion a nebyla přímo na letišti (jako větší globální půjčovny Avis, Hertz,…), ale zavezla nás do ní obsluha půjčovny. Po klasickém podepisovacím martyriu nás čekalo klasické zastrašování půjčovny v podobě toho, co není kryté pojistkou a co doporučují připojistit a co není kryté vůbec (jízda brody, windblown door – viz dále). Nakonec jsme se nechali ukecat na nějaké podivné připojištění proti větrným bouřím, které ve finále nebylo potřeba (+ 4500 Kč).

Ještě před odjezdem jsme se na Reykjavíku (který má také letiště ale pouze vnitrostátní) zastavili v místním “Lidlu” s názvem Bónus (růžové prase). Nakoupili jsme si jídlo (velmi velmi drahé cokoliv) a vyrazili směr Reykjavik Campsite. Toto místo doporučovali na nějakém blogu a já ho měl v iterináři, tak jsem zavelel, že by bylo možná dobré na první přespání. Neměli jsme nic zarezervováno, jeli jsme trošku na blind. Dokonce jsme neměli ani stan :-D. Původní plán byl, že budeme občas přespávat v autě, ať něco ušetříme, ale velmi rychle jsme zjistili, že se do auta nevejdeme. Přijeli jsme na místo, kde nám řekli, že bohužel nemají žádné volné místo v chatce a doporučili nám vedlejší hostel, který byl ale kvůli nějakému mistrovství taky plný. Tam nám doporučili rodinný pension nedaleko, kde nakonec volný kamrlík našli (1 noc pro dva za 60 EURO). Bytný nám doporučil zajít na nedaleký termální bazén a říkal, že je mnohem lepší než Blue Lagoon (měl pravdu, jak se později ukázalo) a chodí sem hlavně místní. Poslechli jsme jej a za 1000 ISK (aktuální kurz 18Kč=100 ISK, což je cca 200 Kč) jsme si koupili vstup na místní venkovní bazén. Venku samozřejmě lilo a foukal hodně silný vítr, venkovní teplota 10 stupňů, pocitově ale tak pod 5 :). Docela zážitek – prubli jsme několik bazénů s teplotou do 44 stupňů a řekli si, že pokud neonemocníme z tohodle, tak už z ničeho (později se ukázalo, že to byla pravdivá úvaha).

Večer jsme ještě zašli do večerky a zjistili, že pivo a jiné alkoholické nápoje se prodávají pouze ve specializovaných liquer shopech (stejně jako v Austrálii, USA).

 

2. den

Pan domácí nám ráno ještě poradil pár věcí a řekl, že o víkendu bude krásně (bylo). Na netu jsem se dočetl, že nedaleký campsite nabízí free food shop a free stuff shop. Místo, kde si můžete zdarma vzít jídlo a věci, které zde předchozí cestovatelé odložili, protože jim už nebyly potřebné. Jídlo jsme žádné nevzali, ale ve free stuff shopu jsme našli poklad v podobě stolu, židličky a velkého stanu (který jsme nakonec nevyužili), plynové bomby a také pár karimatek. Dokonce zde byl celý gril, boty, spacáky. Pokud chcete jet hodně lowcost, doporučuji navštívit toto místo – můžete výrazně ušetřit a po bezplatném využití sem můžete dané věci opět navrátit.

Po cestě jsem si ještě nakoupil předplacenou simku s mobilními daty u operátora Nova za 1900 ISK a nakoupili jsme další jídlo a plato Vikingů (místní pivo, poměrně chutné). Náš první cíl byl NP Thingvellir a Pingvelir, po cestě jsme moc stromů nepotkali (obyvatelé je postupně vykáceli téměř na celém ostrově a teď se snaží krajinu složitě znovu zalesňovat), ale za to hodně koňů. Do místa jsme dojeli, ale nic moc zajímavého, navíc bylo velmi špatné počasí a hodně ostrý vítr.

Další zastávka vedla na gejzíry Geysir (po tom jsou pojmenované všechny gejzíry na světě). Tento gejzír je aktivní velmi málo a pak Strokkur, který vystřikuje každých pár minut. Počasí se nám vylepšilo a zajeli jsme ještě na obrovský vodopád Gulfoss, kde se počasí zase trošku pokazilo. Počasí se tady mění v podstatě z minuty na minutu a chvíli může pršet a foukat silný vítr a za pár minut na nebi můžete vidět modro a sluníčko. Šílené. Večer jsme opět neměli zařízené ubytování a tak jsme se jali nějaké naslepo hledat a nakonec jsme našli hotel uprostřed ničeho za 9500 ISK po gravel road (horší cesta spíše pro čtyřkolky). Zajímavostí je, že internet je na drtivé většině hotelů dostupný zdarma a poměrně rychlý (obrovská změna oproti velmi problematickému internetu v Austrálii). Paní na hotelu nám poradila, že si máme další den zajet na nedalekou oázu Stong a po cestě velmi pravděpodobně potkáme migrující stádo ovcí.

3. den

Vyrazili jsme směr Stong a po cestě ještě mrkli na menší vodopád Hjalparfos. Stong byla opravdová oáza zeleně uprostřed pustiny se dvěma vodopády. Po cestě zpět jsme opravdu potkali ovce a tak tak jsme je stihli předjet, než by nám přehradily cestu a my se za nimi museli táhnout minimálně hodinu po silnici. Štěstíčko č. 1. Po cestě zpět jsme si u nejaktivnější sopky Islandu Hekly udělali teplý oběd. Přebral jsem řízení, ať si Michal trošku odpočine a samozřejmě (to bych ani nebyl já) se mi během chvilkové nepozornosti stala asi nejčastější nehoda, jaká se vám na Islandu může stát a jmenuje se Windblown door. Funguje to tak, že si úplně nedovřete dveře auta (jako v mém případě), nebo je máte otevřené úplně a silný poryv větru vám dveře převrátí tak, že je vykloní z pantů (nebo úplně vytrhne). Dveře nešly samozřejmě zavřít, protože byly vyhlé a my museli řešit první problém. Na pumpě nám poradili nedalekou opravnu aut, kam jsme se vydali tak, že jsem musel za jízdy držet dveře, až mi skoro odumřela ruka a do toho řídit. Michal pak musel řízení převzít, protože moje ruka už nebyla s to vydržet další bolestivé sekundy a vyřešil to lišácky tak, že si provlékl přes dveře pás a tak si dveře zajistil. Trošku jsem měl obavy, že silný vítr dveře za jízdy otevře a Michala to rozdělí vejpůl, ale nakonec se tak naštěstí nestalo. V opravně nám dveře za 5000 ISK opravili poměrně jednoduchým způsobem. Chlápek dveře vypáčil a párkrát za ně zatahal tak, že šly zase zavřít.

Poté jsme zamířili na vodopád Seljalandsfoss, který lze podejít a po cestě minuli sopku Eyjafjallajökull. Ta sopka, která poměrně nedávno byla aktivní a zablokovala leteckou dopravu nad celou Evropou. Dorazili jsme ke speciálnímu místu, které všichni cestovatelé dávají na blogy jako takzvaný “tajný tip”. Vrak starého letadla Dakota uprostřed černé pustiny kousek od černé pláže. No, zas tak tajné to nebylo, protože u místa bylo obrovské množství aut a na místo jezdily dokonce i autobusy plné turistů. Nicméně zážitek velmi silný až postapokalyptický. Původně jsme plánovali zajet do kempu ve městě na jihu Islandu Vík. Ten byl ale natolik odporný až kentální, že jsme se rozhodli pro ubytování v nedalekém roadhousu. Cenovka 17000 ISK pro dva nás příliš nepotěšila, ale nedalo se nic dělat.

4. den

Další den jsme zamířili na nedaleké skály Dyrhólaey, Majak a Reynisdrangar. Je to místo s výskytem jediného endemického druhu na Islandu. Jedná se o ptáky Papuchalky (specifický pták s barevným zobákem). Papuchalky jsme neviděli, protože prý migrují za teplem a už je tu na ně zima.

Po cestě mě zaujalo při sledování černé planiny a hor to, že ve velmi vysokých polohách vidíte všudypřítomné ovce (jsou pomalu jako kamzíci). Na místní benzínce jsme si dali za 1900 ISK hamburger. Celkově to se stravováním na Islandu není žádná hitparáda – jídlo drahé a služby (restaurace) ještě dražší. Při jezení jsme sledovali, jak se žene podél cesty obrovské stádo ovcí následováno velkým počtem Islanďanů na koních. Poté jsme si uvědomili, že jsme měli štěstí č 2. a taky jsme mohli v autě skysnout další hodinu čekáním, než se ovce přesunou. Zajímavostí Islandu je, že se dá všude platit kartou. Tím myslím naprosto všude – v každém kempu, hospodě, všude mají terminál a berou to jako samozřejmost. Nejsou žádné minimální limity, klidně můžete zaplatit kartou 1 pivo.

Tento den bylo poměrně jasno a obloha byla i přes silný vítr modrá. Ubytovali jsme v roadhousu u cesty za 6600 ISK (nejlevnější ubytování za celou dobu) a na tip vyrazili na obhlídku neturistické vodní elektrárny. Byla nedaleko, ale poprvé jsme poznali opravdovou offroad islandskou cestu, kde se pohon na čtyři kola výrazně hodí. Díry, ostré kameny, průjezd lávovými poli, kaluže. Večer jsme si dali drobné občerstvení a Michal vyzkoušel jehněcí maso, které je velmi cítit a je dost specifické. V našem pokoji jsem zjistil, že jsem si zapomněl nějakou věc v autě, a když jsem vyšel ven, čekalo mě obrovské překvapení. Nade mnou se rýsovala polární záře a venku jí sledoval jeden člověk dalekohledem. Chvíli jsem zíral, jak se světlá čmouha pohybuje a poté jsem zavolal Michala, abych se podělil a tento opravdu nevšední zážitek. Polární záře byla v podstatě jedna z klíčových věcí, kvůli které jsem Island navštívil. Přes léto nejde vidět, protože na Islandu nezapadá slunce a září je jedno z nejpopulárnějších období, kdy můžete záři vidět a přitom už je po turistické sezoně (hotely a půjčovny aut jsou levnější a není tu tolik turistů). Namlsán dnešním dnem jsem si myslel, že polární záři tu uvidíme ještě hodněkrát, ale docela výrazně jsem se spletl, už jsme ji za celou dobu neviděli a to bylo v noci jasno. Je to poměrně vzácná shoda mnoha prvků a okolností. Až teď si uvědomuji, jaké obrovské štěstí jsem měl, když jsem si v tom autě něco zapomněl.



5. den

Další den nás čekala cesta do místa s názvem Landmannalaugar neboli duhové hory. Jeli jsme ze severu černou pustinou s občasnými trsy trávy. Velmi nehostinná země s občasným výskytem ovcí. Před kempem byl ale náš první brod docela hluboký a netroufli jsme si na něj (po zkušenostech z dalšího dne už bychom si ho dali v pohodě :-D). Zaparkovali jsme asi kilometr od kempu a vzali si z auta oblečení a jídlo. V kempu nám nabídli chatku, kterou jsme si vzali. Nakonec to byla sdílená chatka po 12 lidí za 120 EUR s postelemi jedna vedle druhé. Vyrazili jsme na Landmannalaugar trail podél lávového údolí. Celkově nám cesta zabrala 5-6 hodin a byl to jeden z nejkrásnějších trailů, které jsem kdy absolvoval. Úžasné pohledy na okolní lávová pole, aktivní doutnající sirné komíny, ledovce v kontrastu s černými pustinami a řeky. Velmi špatně se to slovy popisuje.

Večer jsme se zaslouženě naložili do přírodního termálního jezírka u kempu. Na ceduli bylo patřičně zvýrazněno, že koupání je na vlastní nebezpečí a je zde prokázaný výskyt tzv. swimmers itch (nějaký parazit co způsobuje kožní alergii). Riskli jsme to a v teplém jezírku s termálním pramenem jsme strávili velmi příjemných pár hodin při čekání na setmění a polární záři, která nepřišla, i když bylo celý den i večer jasno a den předtím nedaleko byla k vidění… Po bazénování jsme si bláhově mysleli, že si dáme parádní sprchu, ale cenovka 500 ISK (v mincích) mě parádně odradila.

6. den

Další den jsem si byl koupit nějaké ovoce z místního obchodu a místní vysokohorská (tady spíše vnitrohorská) přirážka mě docela zarazila. Přece jen jablko za 250 ISK (50 Kč), kdo z vás to má? 🙂

Vydali jsme se na cca 4 hodiny dlouhý trail kolem jezera a vyjeli směrem na východ naším 4×4. Měli jsme poměrně pochybnosti, zda to východem bude průjezdné, protože cestovatelské blogy obvykle upozorňují, že se to nedá projet díky hlubokým brodům (nevztahuje se pojištění samozřejmě). Ze začátku nás čekaly giga kaluže (taková ta špinavá kaluž, co může mít hloubku několik centimetrů ale třeba i půl metru). Po cestě nás nakonec uklidnilo, že jsme potkali Suzuki Jimny (obdobné ale trošku kratší auto jako Grand Vitara) a řidič nám oznámil, že když to projeli oni, tak to zvládneme i my. Hned u prvního brodu jsme se zastavili, abychom zjistili, jak je hluboký. Ze začátku jsme byli samozřejmě připosraní, že to auto utopíme. Nakonec jsme se ale chytli za poměrně rychlého řidiče, který nás předjel a udával nám větší část přejezdu mezi brody tempo jízdy. Evidentně tady už jel nebo to byl prostě blázen, protože nezastavoval a vjížděl do všech brodů bez předešlého zkoumání hloubky a nejmělčí možné cesty. Nicméně díky tomu jsme ušetřili minimálně hodinu času.

Po cestě jsme navštívili kaňon Fjaðrárgljúfur a nekonečnou rovinou, kde je všude kolem vás pouze černá pustina (opravdový Mordor) jsme dorazili do fast food restaurace při cestě, kde nás obsluhovala Češka, která zde pracuje. Dali jsme si lambburger a vyrazili hledat hotel – opět naslepo :).

7. den

Další den nás čekalo opět krásné počasí a vyrazili jsme do NP Skafrafell. Dole jsme si dali něco teplého v podobě výborné a epicky drahé houbové polévky za 1500 ISK. Park jsme si patřičně prolezli a pokochali se výhledem na ledovec a ledovcové jezero pod ním a také velmi zajímavý a netradiční vodopád Svartiffos. Na doporučení, který výlet na Islandu určitě absolvovat (je tu spousta možností od čtyřkolek až po výpravu na lodi za velrybami) jsme zvolili projížďku motorovým člunem v ledovcové laguně Jokulsarlon. Hlavně díky velmi dobrému počasí to za těch 7000 ISK určitě stálo a Michal to okomentoval slovy: „zatím nejlepší co jsem na Islandu viděl”. Zajímavé je, že laguna je na některých místech až 260m hluboká a i když má voda -5 stupňů tak nezamrzá, protože se mísí s mořskou vodou. V roce 2001 se tady natáčela Bondovka a filmaři uměle přehradili a nechali jezero zamrznout, aby na něm mohli natáčet ledové scény.

Tentokrát jsem měl opět na starosti řízení a po poeticky krásném dni nás čekal hororový přesun na východ ostrova do města Egilsstaðir. Po cestě (cca 4 hodiny) se nám začalo kazit počasí a my jsme stoupali po velmi úzké gravel road cestě směr nahoru. Setmělo se a padla mlha. Jediné, co mě udržovalo na cestě, byly výstražné tyče na bocích cesty s reflexním značením označující okraje cesty. Byla to cesta jako vystřižená z hororu, jako kdybychom jeli na návštěvu za Drákulou na jeho hrad v Transylvánii.

Za odměnu jsme si vedle našeho hotelu (poprvé booknutý den předem přes booking) po večeři ve vedlejší restauraci (nejstarší dům ve městě) dali poměrně do nosu: předkrm krevety, hlavní chod ryba a pivo k tomu. Cenovka 7000 ISK 🙂

8. den

Další den se nesl ve znamení hnusného počasí. Jeli jsme směr sever a trošku jsme zabloudili, než jsme se dostali k vodopádu Detifoss, který nás ohromil svojí velikostí a hlavně obrovským průtokem vody. Původně jsme si mysleli, že se jedná o nějaký aktivní vulkán, protože z obrovské dálky se od vodopádu nesl hustý pruh páry (byla to voda). K vodopádu jsme šli tak blízko, že jsme měli totálně promočené veškeré oblečení.

Poté jsme se vydali na vyhlášené Vesturdalur cliffs, ale moc jsme z nich neviděli, protože byla mlha a pršelo a nakonec jsme se vydali do kaňonu Ásbyrgi, což je taková zelená oáza uprostřed nehostinné pustiny obehnaná zdí jak z Hry o trůny (která se na Islandu mimochodem natáčí), jezírkem a zeleným lesem.

Cílem tohoto dne byl Husavík, kde jsme měli booknutý pokoj. Zajímavostí je, že se tu na silnicích neustále pracuje a neexistuje tu nic jako uzavírky. Prostě jedete a vyhýbáte se stavebním strojům a bagrům a najíždíte do polorozestavěné silnice. 🙂

9. den

Další den jsme se vydali na sopku Kraflu. Doufali jsme, že uvidíme něco jako opravdovou lávu ale na trailu Leirhnjukur u sopky jsme viděli jen čoudící místa a velmi horké lázně. U sopky je vybudována velká geotermální elektrárna. Island bude rozhodně jedna z nejčistších zemí na světě. Všechna energie a teplo je geotermálního původu – nikdo to nic nespaluje (uhlí, dřevo), domy nemají komíny.

Poté jsme mrkli na místo Hverarondor Hverir s bublajícími bahenními lázněmi a čoudícími pyramidami a po procházce kolem kráteru Hverfell se vydali na hlavní chod dne: vyhlášené přírodní lázně u jezera Mývátn. Bylo to naše 3. koupání ve venkovních termálech, každé bylo něčím zajímavé. V Mývatnu jsou 2 přírodní bazény s různou teplotou. Můžete si objednat pivní pásek (limit 3 piva na osobu) a ten vám v lázních procvakne obsluha a donese pivo přímo do bazénu. 🙂

10. den

Další den náš čekal další větší přejezd na západ. Po cestě jsme navštívili pěkný vodopád Godafoss a projeli velkým městem Akureyri. Počasí opět moc nepřálo, už jsem pár dní neviděl modrou oblohu natož slunko. Leze to trošku na mozek. Také jsem si uvědomil, že na Islandu jsou 4 úrovně hnusného počasí. Ta největší pohoda je, když je zataženo, druhá úroveň je, když se k tomu přidá déšť, třetí úroveň vylepšuje hnusopočasí o silný vítr a nakonec turbohnus zaraženo, déšť, vítr a mlha. Na Islandu zažijete obvykle všechny úrovně.

Po cestě jsme si dali na benzínce poměrně velké jídlo. Rajčatová polévka, ovčí maso a brambory, ovocný salát a pití za poměrně přijatelné peníze: 1900 ISK.

Vybrali jsme zajímavý guesthouse mimo hlavní cestu a museli absolvovat zábavnou offroad cestu s několika dalšími přejezdy brodů. Večer jsme se nakonec ubytovali uprostřed ničeho a mrkli na nedalekou pamětihodnost v podobě repliky původní chatrče pasáků ovcí, která je celá obrostlá trávou.

11. den

Další den jsme se vydali na západní část ostrova směr město Rif. Po cestě jsme si v přístavu Stykkishólmur dali na oběd moon fish. Dále jsme mrkli na populární turistické místo Kirkjufellsfo (velký patrovitý kopec a menší vodopád). V městě Rif byl pouze nějaký starý kámen, ani nevím, proč jsem si to dával do iterináře :).

Po cestě jsme ještě zastavili u menšího vulkánu Saxhol, který bouchl před 4000 lety, a vydali se směr Reykjavík. Na mapě byl poměrně dlouhý přejezd přes oceán. Původně jsme si mysleli, že to je most, ale nakonec to byl podoceánský tunel s celkovou délkou 6 km za poplatek 1000 ISK.

Po ubytování v hotelu v centru města jsme se podívali na hlavní dominantu Reykjaviku: kostel Hallgrímskirkja. Jedná se o velmi specifický kostel se zajímavou architekturou. Zaujalo mě, že vnitřek není nijak moc zdobený – je bez obrazů a fresek, které znám z českých kostelů. Prostě betonová místnost s moderními a krásnými varhany.

Byl páteční večer a tak jsme se vydali poznat Reykjavík večer. Zaujalo mě, že je všude plno a při hledání restaurace jsme nakonec měli štěstí, že nás usadili k baru. V podnicích je hodně lokálů, v restauracích vás téměř všude vždy usazuje obsluha (a to se může jednat i o pidi restaurace). Toto jsem zažil obvykle jen v drahých restauracích, tady je to běžné. Dali jsme si nějakou rybu a číšník nám popsal přesně, co jíme. Islanďani jsou téměř všichni hipsteři a moc se neoblékají, asi jsou o dost více otužilí než my :). Pivo 1000 ISK, točí tu nějakou místní značku která nechutná moc dobře, zlatej Viking.

12. den

Předodletový den nás čekalo nakupování suvenýrů a návštěva koncertní budovy se zajímavým designem Harpa. Měli jsme trošku obavy s vracením poškozeného auta, ale nakonec proběhlo vše v pořádku a bylo nám sděleno, že si nemusíme dělat starosti, protože na tom autě už k windblown door došlo v minulosti.

Měli jsme nějaký čas, tak jsme se vydali do snad turisticky nejvyhlášenější atrakce celého Islandu a dostali jsme přesně to, na co nás všichni upozorňovali. Za 5000 ISK dostanete vstup do komerčního komplexu plného lidí, hlučných turistů a drahého všeho. Zavzpomínali jsme si, jak všechny 3 naše předchozí koupání byly asi bambilionkrát lepší a všechny dohromady dokonce levnější :). Nedoporučuju i přes úžasné hodnocení na Google a Tripadvisoru.

13. den

Poslední odletový den ráno budíček na 3:20, když chcete ušetřit za letenku tak to obvykle stojí pohodlí. Ráno jsme nechali auto zaparkované dle pokynů na letištním parkovišti a vyrazili směr fronty a neoblíbené martyrium s odbavováním.

Island shrnutí

Island je země jako žádná jiná. Oproti Austrálii, která je mimochodem také velmi netradiční, je ještě více extrémní a neuvěřitelná. Připadáte si jako na nějaké jiné planetě jak z hlediska okolí a přírody, tak z hlediska počasí. Island je na první pohled velmi nehostinná země bez života. Aktivita je tady ale obrovská hlavně v podzemí. Island doslova dýchá a nikdy nevíte, kdy tu něco bouchne, vystříkne nebo exploduje. Rozdíly jsou tu také šílené. V jednu chvíli se procházíte v krátkém tričku po nádherném parku a o pár kilometrů dál mrznete v ledovcovém jezeře v tom nejteplejším oblečení, co máte. Pro dobrodružné povahy tuto zemi velmi doporučuji. Celková cenovka za výlet (auto, ubytování, strava, letenky) odhaduji na cca 50 000Kč.

Pokud se vám report líbil, budu rád za váš komentář a jakoukoliv reakci. Díky.

Island za 12 dní – Mimozemská země bez života?
5 (100%) 1 vote

admin (8 Posts)

Internetový marketér, který se specializuje na affiliate marketing a marketing mobilních aplikací. Aktuálně dýchá za LemonyApps.com


4 thoughts on Island za 12 dní – Mimozemská země bez života?

  1. Super počteníčko! To muselo být parádních 12 dní. Gratuluju k dalšímu dobrodružsví! U windblown door jsem se od srdce zasmál 🙂

    Reply
  2. Pingback: Rozdíly mezi single, double a skupinovým cestováním - Františkův Blogísek

  3. Pingback: Proč jsem vyrazil na Island? - Práce a dovolená na Islandu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *