Kanárské ostrovy

Tentokrát jsem vyrazil na 10denní pracovní detox na Kanárské ostrovy – konkrétně ostrov Grand Canaria, který je vyhlášený svým velmi dobrým zázemím pro digitální nomády a příjemným celoročním klimatem okolo 22 stupňů. Uvažoval jsem ještě nad dalšími lokacemi, ale nakonec jsem zvolil právě tuto destinaci – zejména pro její mírné klima a dobré spojení z polského Krakova.

  1. den – čtvrtek

Letenku jsem zakoupil u společnosti Ryanair za cca 4 000 Kč, obrovskou výhodou byla absence přestupu. Let trvá 5,5 hodiny (podobně jako do Dubaje). Nejsem zrovna milovník létání, takže čím míň času v letadle a na letišti strávím, tím lépe. Velkou nevýhodou byl ale ranní start v 8 hodin, což vyústilo v to, že jsem musel vyrazit do Krakova o den dříve. Zarezervoval jsem si tedy příjemný spoj Hranice – Krakov v LEO expressu; cca 2 hodiny jízdy. Jednalo se o kombinaci vlak (hodinka do Hodonína) a autobus v Business class. Cesta probíhala příjemně a svižně. LEO je u mne na podobné úrovní jako Regiojet. Snažil jsem se najít nejbližší hotel u letiště, protože tam nás autobus vyhodil a vlastně jedinou možností zůstal Hilton, který je hned naproti terminálu. Nikdy jsem v žádném takto etablovaném hotelu nebydlel. Výsledná zkušenost: pokud by na hotelu nebylo napsáno Hilton, mohl to být jakýkoliv jiný s cenovkou do 1 000Kč, jaké si obvykle na cestách vybírám. 🙂

2. den – pátek

Ráno jsem vyrazil pěšky na neskutečně dlouhou (2minutovou) cestu k terminálu, kde mě čekalo odbavení zavazadel. Ano, Ryanair bohužel změnil podmínky pro přepravu zavazadel a s klasickým nomádským batohem už se do letadla bez příplatku nedostanete. Když jsem si vystál frontu, (fronty stojím opravdu nerad a na letištích jich bohužel musíte vystát hned několik) bylo mi řečeno, že si můžu batoh vzít do letadla bez příplatku. Což mě potěšilo. Uvidíme, jak to bude cestou zpět. I když jsem vyrazil poměrně brzo, tak jsem se přes všechno odbavování a šílené postávání ve frontách dostal na gate bez toho, abych musel dlouho čekat.

Let proběhl v pořádku (klasická masová nizkonákladovka), překvapilo mě, že je na palubě opravdu hodně dětí; včetně těch nejmenších. Asi bych si toho ani nevšiml, pokud by každých 30 minut, nezačalo některé z nich hystericky řvát a nepřehlušilo tak moji kulisu v podobě bratrů Nedvědů ve sluchátkách. 😀

Po vystoupení z letiště vás čekají klasické taxi a bus shuttly jednotlivých rezortů. Já se snažil najít klasickou autobusovou linku do Las Palmas a dobře značené to tady opravdu není. Možná schválně, aby turisti platili za taxi. Asi nějaké zlé lobby. Busem jsem se za 45 min dostal do Las Palmas, kde jsem měl zarezervován penzion na 2 noci – kousek od oblasti Las Canteras (proslavené svou písčitou pláží s pískem ze Sahary). Všude byly velké cedule, stánky a ozdoby. Posléze jsem se dočetl, že je ve městě přes víkend konec karnevalu. Klima bylo příjemné (podobné jako na Ibize, kde jsme byli s manželkou 2 roky zpátky). Na sluníčku vedro, ale chladný vítr – teplota 20-25 stupňů.

Na penzionu jsem se ubytoval, ale byla to docela řehole. Majitelka penzionu se odmítala bavit anglicky. Říkala, že mluví španělsky, italsky a francouzsky. Ale anglicky? Brr, tak mluvit nebude. No nějak jsme se rukama nohama dohodli. Vyrazil jsem na pozdní oběd, ale kupodivu většina restaurací má mezi čtvrtou a sedmou hodinou zavřeno. Tak jsem šel hlad zahnat chůzí směr Playa de Las Canteras (písečná pláž). Hodně lidí, šíleně studená voda a všude čisto. Docela změna od teplé břečky plné odpadků na Bali, kde jsem byl loni.

Večer jsem si zašel na jídlo k Mr. Brutus a dal si hamburger se sýrem. Až když jsem se do něj zakousl, jsem zjistil, že se jedná o kozí sýr, jehož milovníkem úplně nejsem. Co nadělat, když menu bylo ve španělštině. O důvod víc začít se pořádně učit španělsky.

3. den – sobota

Vyrazil jsem po hlavní promenádě a všude potkával různé hudebníky, umělce a prodejce všeho možného. Podél celé promenády jsou desítky a možná i stovky různých restaurací a kaváren. Všude potkáváte rodiny s dětmi a důchodce. Nepotkal jsem příliš mnoho takových těch party skupinek, jaké můžete znát z Bali, Bulharska nebo Ibizy.

Dle Tripadvisoru jsem vyrazil na steak do restaurace El Almacen. Majitel ukecaný a pohostinný. Ubezpečil mě, že sem nejezdí zas tak moc Němců, ale spíše obyvatel nordických zemí (Švédsko, Finsko, Dánsko, Norsko), což mě překvapilo. Říkal, že ani moc Čechů tady nepotkal. Pokud dojdete po promenádě až na konec ke koncertní hale, začnou se z pláží vytrácet otužilí lidé a začínají je nahrazovat surfaři. Vlny jsou tu opravdu výborné a na pláži potkáte jak naprosté začátečníky, tak na konci u skal i opravdové profíky, které je radost sledovat.

Poté jsem přešel na druhou stranu a došel do přístavu, kde je zaparkován zaoceánský parník Aida.de, který má tak 10 pater. Naprosto šílený kolos a člověku se až nechce uvěřit, že to vůbec dokáže plout. Chvíli jsem poseděl v parku Santa Catalina a začal jsem zjišťovat něco o tom karnevalovém průchodu. Bylo mi řečeno, že začíná cca 20 min chůze odtud – v 17:00. Vyrazil jsem tedy na start a mohl sledovat nekonečný průchod. Začíná přehlídkou žen na takových jezdících konstrukcích v doprovodu maskovaných bubeníků a tanečnic á la Rio. Poté přichází na řadu skupiny masek v jednotném stylu včetně bubnů, a nakonec se může zapojit kdokoliv, protože jako poslední projíždí party autobusy, které mají vzadu hudební aparaturu a tu sledují jako krysařovu píšťalku ostatní běžní maskovaní návštěvníci. Abych tento zábavný a dlouhý den zakončil, jak se patří, dal jsem si u karnevalového průchodu ty nejhorší žebra v dějinách lidstva – u klasického stánku, jaký bývá na festivalech. Za 12 EUR.

4. den – neděle

Další den jsem vyrazil do doporučené půjčovny OmegaRent  pro skútr. Nakonec jsem odešel s červeným prdítkem na 7 dní. Důvody změny výběru byly 2: majitel mi doporučil, že pokud mám těžký batoh, spíše by mi doporučil auto; vzhledem ke krkolomným cestám a možnosti deště. Druhý důvod byl, že skútr tady vyšel na úplně stejné peníze jako to moje prdítko (cca 220 EUR s plným pojištěním).

Autem jsem dorazil do města Arucas. Byl to opravdu perfektní úvod do řízení ve zdejší krajině. Užší a příkřejší uličky najdete už jen těžko. Město mě příliš nezaujalo; divní lidé, jeden pěkný kostel a zavřená výrobna rumu. Vyrazil jsem do městečka Teror, které je vyhlášené nedělními trhy. Opět jsem moc nadšený nebyl. Na trzích jsem nenašel nic moc, co by měl uchvátilo. Nakoupil jsem nějaké suvenýry a vyrazil do středu ostrova do vesničky Cruz de Tajeda. Objednal jsem si pohodový hotel, který stál přímo u turistické cesty s restaurací. Milý majitel mi nabídl k zakoupení turistickou mapu za 10 EUR. Tím pádem jsem byl vybaven na další den a moje trackování po horách mohlo začít.

5. den – pondělí

Začátek celodenního trailu jsem začal v Cruz de Tajeda za hotelem. Byla zima a oblačno. Postupně jsem scházel do městečka Tajeda, kde jsem dal oběd a vyrazil dále. Udělal jsem si vlastní okruh a zkombinoval několik turistických cest z mapy. Z počátku se to zdálo jako geniální nápad, až do té chvíle, kdy jsem začal bloudit. Bohužel značení některých cest bylo slušně řečeno špatné, nebo spíše neexistující. Nakonec jsem hledání trailu na některých místech vzdal a vydal se podél silnice s výhledem na Roque Bentayga, což je vrchol s velkým šutrem a krásným výhledem až na moře.

Poté jsem dorazil k druhé straně kopce a vyrazil směr Roque Nublo, což je nejznámější turistické místo Kanárských ostrovů. Já jsem přistupoval z opačné strany a opět jsem chvíli bloudil, než jsem našel správnou cestu. Do toho mi došla voda a opět se zatáhlo. Než jsem dorazil nahoru. byla mlha všude kolem a z krásných dalekých pohledů se nekonalo NIC. Po celodenní vyčerpávající túře bez vody jsem se vypravil směr civilizace do vesničky. Doufal jsem, že tam nakoupím vodu, bohužel jsem ale na žádný obchod nenarazil, a tak jsem se po 9 hodinách šlapání s blížící se tmou vyrazil směr městečko Tajeda. Tam jsem konečně nakoupil vodu a trošku jídla. Večer jsem na hotelu upadl do postele a spal jako zabitý.

6. den – úterý

Tento den jsem si udělal okruh po okolních vrcholech autem. Nohy jsem cítil ještě ze včerejška a občas jsem chodil jako po upadnutí mýdla ve věznici. Autem jsem vyjel k vrcholu Roque Bentayga a vyšlápl si asi 30 minut směrem k vrcholu. Poté jsem vyrazil na Roque Nublo, kam se dá dostat také kratší turistickou cestou (opět cca 30 minut chůze). Jak to ale už bývá, jen co jsem dorazil nahoru, tak se opět zatáhla obloha a byla mlha. Nicméně tentokrát jsem na to šel od lesa a chvíli si počkal. Počasí se umoudřilo a na pár chvilek byla vidět i modrá obloha.

Zběsilým tempem 40 km/hod v červeném prdítku jsem vstříc mlze a neskutečně klikatými a úzkými serpentinami vyrazil směr Guayadeque. Jedná se o kaňon, ve kterém jsou pozůstatky původních obydlí místních domorodců. Ta mě příliš nezaujala, ale náhodou jsem narazil na trail nahoru. Po poměrně náročném výšlapu se přede mnou rozprostřel pohled na kaňon.

Následoval přesun do městečka Vecindario, kde jsem měl booknutý penzion. Po příjezdu jsem zjistil, že je to město windsurfingu a je zde také velké mezinárodní centrum tohoto sportu. Kolem města je obrovský počet větrných mlýnů, které určitě pomáhají zdejším nadšencům. Měl jsem docela hlad, a tak jsem vyrazil hledat obchod, bohužel nikde nic. Byla to taková ospalá díra, ale měla docela kouzlo. Hlavně promenáda podél kamenité pláže s velkým počtem zvláštních domů. Přístupové schody k jednotlivým domům byly občas až neskutečně příkré. Nakonec jsem zakempil v restauraci s výhledem na moře a při jezení jsem sledoval windwusfaře nacvičujícího různé triky včetně salt.

7. den – středa

Tento den jsem se rozhodl navštívit profláknuté turistické centrum ostrova, město na jihu Maspolamas. V tomto městě je ohromné množství luxusních rezortů a hotelů. Všude davy lidí. Důvodem je velmi teplé počasí a písečné pláže včetně velkých dun. Nikdy jsem ještě nic podobného neviděl, takže to byl poměrně zajímavý zážitek. Našel jsem si vlastní dunu, ve které jsem nějaký čas pobýval a odpočíval.

Nakonec jsem se přesunul do města Puerto de Mogan na jihozápadě ostrova. Toto malebné městečko je u zátoky a nabízí krátkou písečnou pláž s přístavem pro soukromé jachty hned vedle. Také zde naleznete Marina resort, což je taková luxusní ulice pro zazobané důchodce. Opět plno obchodů a restaurací. Nic moc, co by mě zajímalo.

8. den – čtvrtek

Další den jsem vyrazil na takový archeologický okruh, kde jsou vykopávky původních kamenných staveb domorodců staré 1 700 let. Trasa nabízí mnoho zajímavých pohledů na zátoku. Tento den mě čekal dlouhý přesun na sever ostrova. Po cestě jsem ale narazil na zajímavé místo Barranco de Mogan, kde jsem náhodou nalezl turistickou cestu ke kříži na kopci. Na výšlap bylo ideální počasí, ani vedro ani zima. V nohách jsem pořád cítil celodenní trail z pondělí, ale i tak jsem s radostí vyrazil po poměrně líné středě. Vyšel jsem na kopec, ale všiml jsem si, že je možné ještě pokračovat po neznačené cestě dále. Nikoho jsem po cestě nepotkal, ale vypadalo to, že tamtudy občas někdo chodí, protože cestička byla vyšlapaná. Nakonec jsem dorazil k místu, kde byla taková díra ve skále směrem nahoru. Nebyl jsem si úplně jistý, zda tudy vede cesta dále, ale všiml jsem si poskládaných kamenů do komína. Tohoto úkazu jsem si již párkrát na cestách všiml a obvykle to značilo pokračování trasy. Vyrazil jsem tedy nahoru a chvíli musel lézt po příkré skále, až jsem se nakonec dostal až na vrchol k svítícímu kříži. Krásný výhled, naprosto bez lidí, nejzajímavější cesta, co jsem tady zatím šlapal. Skvělé místo.

9. den – pátek

Tento den měl být původně určen na výšlap kolem vybuchlého vulkánu, nicméně počasí nemělo být moc dobré, a tak jsem vyrazil autem na poslední neprobádaný západní kout ostrova. V Las Salinasm jsem si prohlédl bazény s ledovou slanou vodou. Poté dal oběd a déšť přečkal v restauraci u přístavu. Poprvé jsem vyzkoušel kanárský pokrm gofio (rozmixované brambory). Já měl konkrétně rybí příchuť a nebylo to zlé.

Poté jsem vyrazil po křivolaké cestě směr Playa de Guayedra, což je taková odlehlá kamenitá pláž s offroadovým přístupem. Docela se divím, co mé červené prdítko dokáže vyjet. Potkal jsem irský pár, který říkal že tato část ostrova vypadá jak u nich doma, včetně aktuálního zamračeného deštivého počasí a ledového větru.

Na mapě jsem nalezl Tamabada park. Myslel jsem si, že to bude nějaký park se stromy a zelení, ale navigace mě dovedla k cestě u skály. Zajímavý výhled, ale nic víc mě nečekalo.

10. den – sobota

Tento den mělo být sluníčko a předpověď se vyplnila. Již od rána pral Oskar na všechny strany. Vyrazil jsem do Caldera de Bandama, kde jsem zkombinoval 2 trasy. Jednu dolů do vulkánu, ve kterém se můžete procházet a narazíte i na pár neobydlených staveb. Druhá túra vedla po okraji vulkánu. Pěkné místo s možností výhledu až na Las Palmas.

Čekal mě přesun do Las Palmas. Sehnat zde ubytování s parkováním je téměř nemožný úkol. Nakonec jsem sehnal penzion na severní straně města. Uličky neskutečně úzké, parkování zdarma ale je nutné najít volný flek, což nebylo jednoduché. Nakonec jsem po vynaložení nadlidského řidičského skillu zaparkoval a zavolal majiteli bytu. Dorazil ukecaný Ukrajinec Lars a ubytoval mě ve velmi podivně řešeném bytě. Lars mi poté ještě zavolal, že máme problém. Já si zarezervoval byt přes Booking a někdo jiný přes Airbnb – a on neví co teď. Navrhl jsem mu, že pokud to druhému nocležníkovi nebude vadit, budu spát v obýváku. Hlavně se nechci nikam přesunovat a řešit jiné bydlení včetně eskapád s hledáním parkování. Nakonec se vše vyřešilo. Večer jsem se probudil a zjistil, že mám mokré tričko. Zjistil jsem, že Larsovi mírně utíká voda z akvárka, které jsem měl nad sebou. Výborný zážitek. 😀

Na co si příliš nemůžu zvyknout je fakt, že voda tu není pitná. Už po příletu jsem se snažil na letišti doplnit vodu do láhve na záchodě, ale po napití jsem zjistil, že tudy cesta nepovede. Voda je tu opravdu hnusná, napuštěná obrovským množstvím chemikálií. Je to docela nepříjemné, protože pořád musíte myslet na to, abyste měli vodu například v penzionu nebo hotelu. Podobné je to v celé Asii.

11. den – neděle

Předposlední den jsem využil k surfování. Nejdříve jsem ale musel vrátit červené prdítko. Hned naproti půjčovně jsem se ubytoval v hotelu a vyrazil do MOJO surf, kde jsem si vypůjčil surf a neopren na 2 hodiny. Cena půjčovného byla 17 EUR. Neopren jsem na sobě nikdy dříve neměl a nevyhnul jsem se malému faux pas. Oblékl jsem si ho na Františka naopak. Upozornil mě až instruktor na pláži. Neopren v ledové vodě příjemně zahříval. Zkoušel jsem oprášit umění z Austrálie a Bali, ale asi se žádné neuchovalo, protože jsem se 2 hodiny pokoušel postavit na surf a moc to nešlo. Vlny jsou tu poměrně silné a veliké. Blížila se bouřka, a tak jsem se vrátil na hotel se trošku ohřát a vyrazil na oběd do Maday Tasca. Jedná se o takovou gurmánskou španělskou restauraci s velmi lidovými cenami. Doporučuju!

12. den – pondělí

Tento den byl určen k pobalení věcí. Což nebývá jednoduchý úkol. Cestuju obvykle na lehko, jen s batohem, a když letím zpátky, obvykle nakupuju dárky a suvenýry pro rodinu a na ně pak často není dost místa. Nakonec se mi ale podařilo vše napěchovat do batohu a vyrazil jsem autobusovou linkou č. 60 na letiště (cena 3 EUR). Let zpátky byl dlouhý a únavný. Ke konci už to vypadalo, že nám vysadily motory; v letadle se zhaslo a lidi začali panikařit. Nakonec vše dopadlo dobře, ale hned vedle sedící muž, který celou cestu vyšiloval, mi moc na klidu nepřidával. 🙂

IMG_4515

Hlasujte pro článek

admin (10 Posts)

Internetový marketér, který se specializuje na affiliate marketing a marketing mobilních aplikací. Aktuálně dýchá za LemonyApps.com


2 thoughts on Kanárské ostrovy

  1. Pěkný, Franto, tu fotku bagru z písku u pyramidy jsem někde viděl na FB a ten bagr měl na sobě znak bitcoinu, všiml sis toho? 😉 Jinak díky za online bedekr, já jedu na GC od 21.3., tak aspoň vím, kam ano a kam ne 😉

    Reply
    1. Ahoj Karle, díky za komentář:). JJ všiml jsem si je to mazec si pokecat s tvůrcem co tam u toho celý den sedí. Velmi zajímavej člověk.
      Užij si to tam 🙂

      Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *